Na našich loukách žijí šťastné včely!
O nás
Naše cesta
Jsme dva nadšenci, kteří se rozhodli přestěhovat z rušného města na vesnici na pomezí Kokořínska a Českého středohoří. Šli jsme do toho „po hlavě“, víc nás vedlo srdce než rozum. Naši divokou zahradu jsme brzy zaplnili ovocnými stromky a keříky se šťavnatými plody. Když jsme zahradu začali zvelebovat, na jaře v květnu pod rozkvetlou třešní jsem si k mému překvapení uvědomila, že slyším … nic.
Ticho.
Na jaře pod rozkvetlým stromem?
To ticho té jarní nádherné přírodě neslušelo. Příroda má přeci na jaře BZUČET!
Tradice
Mého dědu stále vidím jako včelaře, i když tento koníček již před lety pověsil na hřebík. Díky němu jsem měla se včelkami kontakt již od mala. Z dětství si pamatuji, jak jsem s oblibou zvědavě přihlížela, když se děda o včelky staral. Včelařil v jiných úlech než se včelaří dnes. Děda měl včelí domečky přístupné ze zadu, proskleným okénkem byl vidět poslední rámeček. Sklo hřálo, když na něj člověk položil ruku a krásně to vonělo. V tichém úžasu jsem pozorovala hemžení a pilnou práci včel.
Symbioza
V to tiché jaro bylo řešení jasné. Za nedlouho jsme u nás radostně přivítali naše první včelstvo. A od té doby se naše včelí rodinka rozrůstá. Způsob, jak se včelami pracujeme nazývám „intuitivní včelaření“ založené na přesvědčení o přirozené moudrosti včel a jejich společenství. Včelař v našem podání včelám poskytuje vhodné útočiště a provádí nezbytné zákroky. Naše soužití se včelami je vzájemná symbióza.
